Na Valencii mě baví její různorodost. Staré město plné drobných kavárniček s nedobrou kávou a upovídanými místními, vystavěné ze širokých zdí a domů zdobených mozaikami z trencadís. Gotické věže, Llotja de la Seda a Torres de Serranos, nebo secesní nádraží Estacio del Norte. Oproti tomu moderní domy rozměrů takových, že když stojíte u jejich úpatí, připadáte si jak v nějakém ohromném americkém městě. A v kontrastu s tím vším stojí v bývalém korytu řeky Turia ultramoderní a nadčasové Ciudad de Las Artes y Las Ciencias.
Komplex věnovaný kultuře a vědě byl vybudován mezi lety 1991 až 2005 na místě bývalého koryta řeky Turia. Ta byla po ničivých povodních odkloněna a v jejím původním korytě vznikl osm kilometrů dlouhý prostor oddělující staré město od sousedního přímořského letoviska. Prostor byl nejprve mezi lety 1981-88 přetvořen na park Ricardem Bofillem (áno správně, autorem La Muralla Roja, který stojí i za přestavbou Karlína nebo ikonického domu ve Stínadlech), vybudoval sportoviště, veřejné prostory a botanickou, přičemž citlivě pracoval se zelenými a vodními plochami a připomínal tak řeku Turii.
Budování komplexu v roce 1991 nepřevzal nikdo jiný, než sám Santiago Calatrava. Pracoval s biologickými tvary (například El Museu de les Ciències Príncipe Felipe je inspirováno kostrou dinosaura, nebo planetárium L'Hemisfèric vypadá jako oko) a vybudoval nové město, město umění a věd, plující na vodních hladinách. Odraz v těchto vodních hladinách stavby opticky zvětšují, nebo dokreslují. Jako kdyby Calatrava přemýšlel o stavbě do posledního maličkého detailu. Vzniklo tak hned několik staveb vyplňujících bývalé koryto řeky a vytvářejících bělostné město. Ne všechny jsou architektovým dílem, jsou zde i stavby jiných architektů, ale vznikl tak například El Palau de les Arts Reina Sofía (palác umění), Umbraculo (jakási botanická zahrada), El Museu de les Ciències Príncipe Felipe (Vědecké muzeum prince Filipa), L'Hemisfèric (kino nebo planetárium), L'Oceanografic (zoologická zahrada věnovaná vodním živočichům, ohromná akvária architektů Alberta Dominga a Carlose Lázara) nebo most L'Assut de l'Or.
Zajímavé je, že Calatrava je známý pro svá revoluční architektonická řešení a neopakovatelné extravagantní stavby, ale také pro vlny kritiky, které s sebou snad každá jeho nová stavba nese. Je kritizován za nedostatek užitného prostoru na úkor estetické stránky, za chyby ve výpočtech a nepraktičnost používaných materiálů. Třeba zrovna výstavba Musea de las Ciencias Principe Felipe a celého Ciudad přišla město na několikanásobek původního plánovaného rozpočtu. A trencadís, drobné úlomky dlaždic, které používá na fasádách svých staveb, jsou sice krásné na pohled, ale vysoce nepraktické a nákladné na údržbu.
Je otázkou, zda je Calatrava opravdu architektonickým géniem. Ale věřte mi, že když před nějakou z jeho staveb stojíte, tají se vám dech a najednou nevíte, kam se dřív podívat. Vřele vám doporučuji se do Valencie zajet podívat. Máte-li alespoň trochu citu pro moderní architekturu, budete tu v sedmém nebi. Vnější forma je zajímavější než to, co komplex uvnitř nabízí (třeba El Museu de les Ciències Príncipe Felipe je zkrátka taková naše plzeňská Techmania, nebo L'Hemisfèric opravdu jen ohromné kino promítající dokumentární filmy), ale Ciudad de las artes y las ciencias za návštěvu opravdu stojí.
Nikon D750
0 komentářů:
Okomentovat