Poslední cesta tohoto léta. Vzduch už voněl podzimem, listí se zbarvovalo do žluté a v ulicích měst bylo o poznání příjemněji, než kdy dříve za mých návštěv. Mám to tu ráda. Celé pobřeží i včetně turistických letovisek, kýčovitých stánků, zašlých monstrózních hotelů s neony čnících se bez ladu a skladu na skalnatých výběžcích nad mořem. V tuto dobu tady nepotkáte nikoho než anglické a německé důchodce užívající si poslední teplé paprsky slunka. Mám to tu ráda. Valencii, kterou jsem viděla už potřetí, ať už její historickou část či tu moderní, kterou má na svědomí Santiago Calatrava. Čisté linie, spletité stavby, bílé trencadís. Mám to tu ráda se vším tím ruchem a šumem velkého města, které se navzdory svým rozměrům zdá být tak příjemné a domácké. Mám ráda Barcelonu. A to tak, že bych si dokázala představit tu jednou žít. Na pár měsíců, rok. Kdo ví. Zatím si vystačím s tím, že je místem, na které se tak ráda vracím.
0 komentářů:
Okomentovat