Věděla jsem, že tohle léto si musím navždycky vrýt do paměti. Pamatovat si každičké místo, které navštívím, uchovat si vzpomínku na každého člověka, kterého potkám, zaznamenávat vše a pamatovat si. Tohle léto bylo v mnohém zlomové. Na sklonku jara jsem se ocitla po čtyřletém vztahu sama a chvilku jsem myslela, že se mi hroutí svět. Věděla jsem, že jediné jak zaměstnám svou mysl je jednoduchý fakt - nesmím se ani chvíli nudit. Nesmím nechat svou mysl přemýšlet a vymýšlet nesmysly, musím ji upoutat novými vjemy. Tak jako malé dítě objevovat svět – ten malý, tady u nás, malá města a zelené lesy, i ten velký a vzdálený. To vše se mi podařilo. Ale o tom zase jindy. Abych se vrátila k tomu čím jsem začala, chtěla jsem si toto léto vrýt do paměti, zakonzervovat vzpomínky, a to co možná nejhmatatelněji a nejtrvaleji.
Miluju focení na své zrcadlovky a jsem si vědoma všech výhod, které dnešní technika přináší. Ale mnohdy sklouzávám k tomu, že mám počítač plný neupravených snímků, stovek a stovek kusů čekajících na to, až se k nim zas někdy vrátím. Nosím u sebe fotoaparát den co den, zaznamenávat svět kolem sebe je pro mne přirozené. Tentokrát to ale chtělo něco docela jiného.
A tak jsem jednoho krásného dne vešla do drobného obchodu se starou technikou, ukázala na první foťák, který jsem ve stařičké výloze viděla – tak malý, aby se vždy vešel do kapsy a tak pěkný, aby na něj byla vždy radost pohledět – zaplatila paní pár korun za foťák i za první filmy (nestačila se divit, jaký zájem je teď o analogové foťáky a jak nestíhá ani doplňovat filmy na prodej) a od té doby jsem jej nosila vždy u sebe. Peněženka, mobil, klíče. A foťák. Vždycky.
A tak fotím. Někdy tím své přátele štvu, jindy se zas sami chopí foťáku, aby zaznamenávali oni. Fotím a uchovávám a vím, že tahle stařičká minolta za pár korun byla snad nejlepší koupí tohohle léta. Čestný slovo, že tohle zrno na fotkách nevidíte naposledy.
foceno na mou Minoltu a Adélčinu Praktiku
cely bozi !
OdpovědětVymazata prdelky ♥