Moje denimová láska. Provází mě od mých prvních kalhot z háemka po dnešní šatník vybudovaný na vintage denimových kouscích, denimových bundách a jeansech, ve kterých jsem prochodila ten kus světa, co jsem zatím stačila objevit. Asi těžko bych hledala materiál, který tu se mnou je tak dlouho a materiál, na který bych zároveň ani na chvilku nezanevřela. Na denimu je totiž skvělé to, že je nám všem známý jako ta pevná modrá látka, která se však dá nosit na tisíce způsobů. Kombinovat, vrstvit, stříhat a přizpůsobovat, jak se nám jen zachce. Denim je jako plátno, které si přetváříme k obrazu svému.
V denimové bundě a mnoha dalších vrstvách v mrazivém zimním Berlíně.
Jemné dírky a rozpárané nohavice několikerých mých denimových kalhot, jemné skvrnky, které mají svůj původ neznámo kde a jen tak už je nevyperu. Přišité nášivky a knoflíky. To všechno za tu řadu let působí jak plátno, které si den co den přetvářím.
To mě na denimu baví. Vypadat dobře v něm budete takřka kdekoliv a kdykoliv. I přes všechny ty nevypratelné skvrnky a nitky trčící z ustřižených nohavic. Protože to všechno k denimu neodmyslitelně patří. Ať je zima a mráz, nebo se stupně na teploměru šplhají k příjemným teplotám. Ať už objevujete zatím neobjevená místa Berlína, nebo se procházíte ulicemi jarní Barcelony. A tak jsem zvědavá, co čas udělá s tou mou novou růžovou denimovou bundou, kterou jsem si v rámci projektu #denimismycanvas přinesla z H&M. A nebo snad vezmu její osud do vlastních rukou a přetvořím ji hned? ♡
V denimové bundě v ulicích únorové Barcelony. Jen s pleteným svetrem a příslibem jara.
in collaboration with H&M
0 komentářů:
Okomentovat