Druhý den na Islandu byl dnem vodopádů. Pravděpodobně cesta na Island je hlavně o vodopádech, ale dneska se nám poštěstilo vidět pět takových. Fascinující je, že každý je jiný a nezaměnitelný. Kluci už se myslím trochu nudili a ozývalo se "Cože? Další vodopád? Ale né!", na druhou stranu každý z nich stál za to, jak jsme se později přesvědčili na vlastní oči. A tak, vážení a milí, trochu čtěte a hodně koukejte, protože králíkův průvodce Islandem je tu. ♡
Öxarárfoss.
V národním parku Þingvellir, kde byl údajně vytvořen jeden z nejstarších parlamentů vůbec, Althing, se mimo jeho pozůstatky nachází i vodopád Öxarárfoss. Musíte si k němu dojít pěšinou vedoucí pravděpodobně vyschlým korytem řeky. Budete si připadat jak ve scéně z Game of Thrones nebo z Pána prstenů, ta scenérie je jak stvořená pro nějaký takový film... A na konci pěšiny samotný Öxarárfoss, křišťálově čistá voda rozrážející se o ohromné balvany. Slunce hřálo a já seděla na dřevěné lávce. U Öxarárfossu bylo krásně. Museli mě odtud trochu tahat, nebudu vám lhát. ♡
Bruarfoss.
O Bruarfossu nebudete mít do poslední chvíle tušení, půjdete jen po vyšlapané cestičce, budete se prodírat nekonečným houštím, až se před vámi ukáže v plné své kráse. Přezdívá se mu The Blue Waterfall, díky jeho čistě modré barvě. Není sice zdaleka největším vodopádem a nemá ani žádná jiná "nej", ale co je na něm krásné je to, že ačkoliv leží na turistické trase, turisté sem nejezdí a pravděpodobně se vám poštěstí, že tu uprostřed dne budete úplně sami...
Geysir.
Zastávka na něco malého k snědku. Na Island se vyplatí cestovat se zásobami jídla, vše je tu mnohem dražší a na restaurace můžete zapomenout, chcete-li si vyjet na low budget výlet. I tak ale byla zastávka na Geysiru milým překvapením, objevili jsme tu pěkné bistro, dá se říct, že takovou lepší benzinku. Zajímavé podniky rozhodně nenajdete jen v Reykjavíku. Samotný Geysir jsme - poté, co jsme viděli spousty aut s turisty - vynechali.
Gullfoss.
Áno, další vodopád, vážení! Gullfoss. Spolu s Geysirem, národním parkem Þingvellir a dalšími místy tvoří Golden Circle, oblíbenou turistickou trasu na jihozápadní části ostrova. Gullfoss je jedním z nejznámějších a troufám si říct i největších vodopádů na Islandu. Za pár minut chůze jsme byli celí promáčení, drobné kapičky vody létaly všude, lámaly se o ně sluneční paprsky a tvořila se duha, duněly tu ohlušující masy vody. Atmosféra neskutečná a spousta otázek, jak jen ta příroda dokáže být tak fascinující.
Haifoss.
Pro velký úspěch další vodopád! Haifoss. Haifoss byl můj - a věřím, že i nás všech - nejoblíbenější. Dlouho jedete po (ne)cestě, máte pocit, že vašemu autu upadne i to, co nemá, ale pak se dostanete až k Haifossu a víte, že ta cesta stála za to. Někdy po desáté večer jsme tu byli úplně sami, což ještě přispělo k takovému zážitku. Obloha zbarvená do všech odstínů růžové, pohled na ohromné vodopády zaseknuté do hor. Vážení, marná slova, podívejte sami. ♡
Gjáin.
Gjáin, neboli Hobitín. Tedy, já těmuhle místu neřeknu jinak než Hobitín. Cestou (nebo spíš necestou) z Haifossu odbočíte a jedete snad ještě horší cestou, až se dostanete k místu s vodopády, kterému se říká Gjáin. Zaparkujete vysoko nad nimi a sestoupíte dolů po pěšině, až se ocitnete v údolí, kde šumí vodopády a bublají potůčky. A když v tom údolí budete a rozhlédnete se kolem, budete si myslet, že jste v maličkém světě z knížek od Tolkiena, že jste v Hobitíně, že... Vážně, nevím čím to bylo, ale tohle místo bylo jak z pohádek nebo fantasy příběhů. Malé skály, na které se dalo vylézt a pozorovat dění pod vámi z výšky, vyšlapané pěšinky vedoucí kolem skal až k vodopádům, údolí plné skalních útvarů a potůčků, které si voda vytvořila. Tady bylo opravdu krásně. ♡
Náhodné noční setkání.
Bylo něco málo po jedné v noci, v tuto dobu na Islandu slunce zapadá, ale stále se drží za obzorem a osvětluje noční krajinu. Nesetmí se. A věřím, že kdybyste se na Island vydali jen o pár týdnů později, v červnu nebo začátkem července, nesetmí se vůbec. Celý den i noc světlo.
Hledali jsme místo kde přenocovat, cestou jsme projížděli mlhavou krajinou, až se vedle nás objevily obrysy koní. Já jsem pospávala na sedadle spolujezdce, když Lukas zastavil a já si jich teprve všimla... Vystoupili jsme z auta a šli jsme k nim blíž. Koně jsem odjakživa milovala, několik let jsem jezdila, a tak vám může být jasné, že tohle náhodné noční setkání bylo pro mne překrásným zážitkem.
Mimochodem, není radno ptát se Islanďanů na výšku jejich islandských koní a už vůbec je neoslovovat poníky. ♡ Islandští koně jsou menší a mohutnější než možná ti, které znáte, ale jsou velkou chloubou Islanďanů. Až se někdy vydáte na cestu po Islandu, budete tyhle chlupáče potkávat na pastvinách kolem cesty, poníky koně tu chová snad každý. ♡
I wear
Komono sunglasses
Herschel Supply backpack and beanie
Minimum winter coat from Freshlabels
Rains raincoat from Freshlabels
Native Shoes from Freshlabels
H&M pants & sweatshirt
photos taken by Lukas Neasi
we take photos using Nikon Df
0 komentářů:
Okomentovat