stylishwhiterabbit: TWO DAYS IN PARIS.

Plán? Žádný jsme neměly. Dá se říct, že jediné co v plánu bylo bylo užít si atmosféru pařížských bulvárů a pokud možno přejíst se máslovými croissanty nebo palačinkami. Paříž mám spojenou právě se spontánními nápady, díky kterým vždy objevím ta nejkrásnější místa. S kavárnami se židlemi stavěnými stranou do ulice, aby Pařížané mohli sledovat okolní dění při ranní kávě i odpoledním vínu. Se Seinou a mosty spojujícími dva břehy. S umělci na Montmartru a s Amélií, která pro mne navždy bude mít tvář Audrey Tautou. S barvami, které má jen a jen Paříž a jiné město na světě ne. S časem, co plyne jinak než doma a se svými pokusy o to vypadat jako místní dámy s rudými rty... Myslím, že od tohoto našeho pařížského výletu budu mít tohle město navždy spojené i s vůní Mon Paris. A s tím, že Paříž je zkrátka místo, kam se musíte znovu a znovu vracet, protože pouhé dva dny zkrátka nestačí. ♡

Nocovaly jsme v takovém tom hotelu, kde je všechno tak krásné že máte pocit, že se ani nemůžete dotýkat... Tím chci říct, jsem zvyklá spíš na airbnb milé a útulné pokojíky a byty, a pak se dostanete do hotelu, kde ani pořádně nevíte jak se zdvořile chovat. Dělám si legraci, ale víte jak to myslím, že? Zkrátka a dobře, tohle se povedlo a my si tak trochu žily svůj pařížský sen. ♡

Brzké vstávání, vzbudilo mě světlo prosvítající závěsy. Ten výhled bych mohla pozorovat denně. Balkony protějších domů, francouzská okna, pařížská klasika. Navzdory dešti bych vyhlížela z balkonu dlouhé hodiny, zůstat tu jen o chvíli déle!

Jen co jsme se vyhrabaly z postele, nasnídaly se a připravily na celý den na nohou, vydaly jsme se do ulic.

parfém - Yves Saint Laurent Mon Paris, rtěnka a cushion pudr - Yves Saint Laurent

I když byla tentokrát Paříž deštivá, na kráse jí to neubralo. Vydaly jsme se objevovat do ulic, prochodily jsme ji v dešti. Měly jsme pár kroků od hotelu Palais Royal, a tak naše cesta vedla právě tam, do královských zahrad. Na nádvoří je umístěna instalace od umělce Daniela Burena, Les Deux Plateaux, jde o černobílé mramorové sloupy různé výšky. Stavily jsme se tam pro kávu do Café Kitsuné, vystály si frontu a daly si dost možná nejdražší kafe, co jsme kdy měly (to jsem si myslela do té doby, než mi na Islandu udělali kafe z automatu za stovku). Jardin du Palais-Royal je tichou oázou uprostřed města. Myslím, že právě tady narazíte na mnohem méně turistů než v zahradách před Louvrem. I tak je tu ale lidí spousta.

Břehy Seiny jsou místem, které by pražská Náplavka mohla závidět. Kanály jsou upraveny tak, aby se dalo procházet podél toku řeky. Zároveň nad nimi, v ulicích Paříže, jsou podél řeky rozestavěné drobné krámky, knihkupectví a antikvariáty, které mají snad vše od starých obrázkových knih po mapy a plakáty. Najedly jsme se v Latinské čtvrti, kde najdete spoustu restaurací a podniků ať už s typickými francouzskými jídly nebo toasty a italskou kuchyní. Vždycky když jsem v Paříži zajdu na jídlo právě tam. Jen ve většině restaurací nepočítají s nemasožravci. Prošly jsme Pont Neuf a Pont des Arts, jedny z nejznámějších mostů přes Seinu, lidé si tu uzavírají zámky lásky. Kdo si se svou drahou polovičkou nepřipnul zámek a klíče nehodil do Seiny, jako by nebyl... Místo se stalo tak známým, že čas od času musí město zámky jednoduše zlikvidovat, protože jsou na stavbu mostu příliš těžké.

Institut de France, na který jsme narazili čistě náhodou. Sídlí tu například Francouzská akademie písemnictví a krásné literatury nebo Akademie umění.

Louvre. Doporučím ho každému z vás, pokud jste Louvre ještě neviděli a jste v Paříži poprvé. Spíš než vystát frontu na Monu Lisu projděte jiná zákoutí, taková, kde objevíte skvosty aniž byste je na takových místech čekali. Já jen nevím, jestli vždy obdivuji spíš architekturu, nebo vystavená díla...

Alex i já jsme v Louvre už byly a tak jsme si tentokrát jen prošly nádvoří po cestě na hotel, nocovaly jsme jen pár metrů odtud.

Eiffelovka. Alex mě vytáhla k Eiffelovce, za mého hlasitého brblání, že je tu opravdu příliš lidí a že se těším, až se po návratu z Paříže vydám na detox do šumavských lesů. Vážně, větší skupiny lidí mi nahánějí hrůzu a právě kolem Eiffelovky se shlukovaly skupiny turistů. Když jsem tu byla před pár lety, nepřipadalo mi to tak tragické - nevím jestli se změnilo mé vnímání, nebo tu turistů bylo doopravdy víc. Co vím ale jistě je to, že při příští návštěvě Paříže se Eiffelovce vyhnu, vydám se spíš prozkoumávat Le Marais nebo Montmartre a na onu věž se budu dívat leda tak z dálky...

Nicméně okolí Eiffelovky je krásné. Široké bulváry s restauracemi a kavárnami nabízející pravou francouzskou cibulačku nebo crêpes, kterým jsme neodolaly, vysoké domy za nimiž nenápadně vykukuje Eiffelova věž. Ty domy vás nutí se neustále koukat kolem sebe, mít hlavu vzhůru, koukat Pařížanům do oken a snít, že v jednom z takových bytů s velkými okny strávíte nejednu noc...

Nedaleko Eiffelovky je i známý most, Pont de Bir-Hakeim, vede tu linka metra a cyklostezka. Mohli jste ho vidět třeba ve filmu Počátek nebo na blozích Pařížanek, já se s ním prvně setkala při plavbě po Seině, poté u pařížské múzy Caroline de Maigret.

Nevím nevím, ale nejspíš jsme nenarazily na ty správné podniky, protože mě Pařížané o tom že by uměli připravit dobrou kávu nepřesvědčili. A to nejsem kávový znalec, poznám opravdu dobrou, nebo opravdu špatnou kávu... Možná jsme udělaly chybu, že jsme zapadly do no name podniků a já pro tentokrát neměla připravenou mapu s kavárnami. Do příště se polepším!

O tom jak jsme s Alex strávily večer jsem vám už psala, rozepsala jsem se o tom, že opravdu nejsem noční tvor v tom slova smyslu, že bych si užívala korzování po barech a návraty nad ránem. A o tom, že jsme si ten večer užily po svém. ♡