stylishwhiterabbit: SECOND DAY OF FUERTEVENTURA.

Cesta do dun, k vlnám a k majáku. Slané vlasy a bosé nohy od písku. Život u moře bych si dokázala představit. Vítr ve vlasech a zbytky soli v nich, triko a levisky, pod nimi jen plavky. To ano! Cítím, jak mi přísun vitamínu D stoupá do hlavy. A nebo to bude to bílé víno, které je tu dovoleno v kteroukoliv denní dobu...

Den druhý. Vydali jsme se směrem na sever, k městečku Corralejo (nutno o každém místním městě mluvit jako o městečku, co se velikosti týče!), objevili jsme místní surfařskou pláž, kde dunilo moře a vlny dosahovaly ohromné výšky. O pár set metrů dál se už rozléhaly písečné duny. Poušť. Mám pocit, že Fuerte je ráj na zemi. Najdete tu písečné i oblázkové pláže, útesy, průzračnou vodu, zeleň i vyprahlé pláně, města i místa, kde není ani živáčka. Objevili jsme místo, které má to všechno, na pár desítkách kilometrů čtverečních.

Corralejo je turistickým centrem. Vyjíždějí odtud ohromné lodě na Lanzarote, ty menší, výletní, na Isla de Lobos. Uvádí se, že Lobos je jedno z must-see míst, je to taková miniaturní Fuerteventura na pár stech metrech čtverečních. My se ale nechtěli tlačit na výletní lodi s turisty, a tak jsme raději strávili odpoledne v přístavu nad skvělým obědem v místní restauraci. Jak jinak než s čerstvou rybou, krevetami a sklenkou bílého vína. To už je nutnost. Ochutnávám tu také papas arrugadas, specialitu typickou pro ostrovy. Jde vlastně jen o brambory vařené ve slupce, řádně osolené a s pořádnou dávkou mojo omáčky.

Teď v březnu je Corralejo poklidné, nedokážu si ho ale představit v létě. Obklopuje ho totiž vše, co si turista žádá. Pláže s průzračnou vodou, ony zmíněné duny a malá poušť, hory. Přístavní městečko je plné rybích restaurací a hotelů. Teď jich byla spousta zavřená a příliš lidí tu nebylo, v létě to ale musí být k nevydržení.

Faro de El Tostón. Necelých pětadvacet kilometrů od Corraleja stojí maják, na maličkém poloostrově Fuerteventury. Lidé tu stavějí kameny na sebe a vznikají tu tak stovky maličkých kamenných věží. Odliv tu vytvořil maličké laguny plné mořského života. Ryby se před námi schovávají, lezou tu krabi (které já velice nerada jen vidím, natož se pohybovat v jejich bezprostřední blízkosti!), ale těch je tu vážně jen maličko. Mnohem víc je tu řas a mlžů ukrývajících se ve schránkách, čekajících na příliv. Já ty laguny nadšeně pozoruju a skáču mezi nimi jak malý dítě. To se mi líbí vážně moc.

Cestou zpět od majáku jsme se zastavili kousek od lagun, které při odlivu zanechalo moře. Voda má neskutečnou azurově modrou barvu. Asi nikdy jsem neviděla tak čistou, průzračnou vodu. Možná tak když jsme ve druháku na střední vyjeli do Chorvatska. Své dělá i světlounký písek, ale cítím se jak někde v Karibiku. Pláže se tu s každými najetými kilometry mění k nepoznání - vidíme dramatické útesy, pláže s azurovou vodou a jemným pískem, oblázkové pláže i černočerný písek, který má na svědomí sopečný původ ostrova.

A já v těch modravých lagunách skáču a mám pocit, že už to nemůže být lepší. Že už mě tu snad nic nemůže překvapit. A pak mě Fuerte vyvede z omylu a přesvědčí o opaku. Neustále překvapuje. Ale o tom zase příště...

Nepřestáváme se zastavovat na všemožných vyhlídkách nebo tam, kde to širší krajnice alespoň trochu dovoluje. Prostředí Fuerteventury je fantastické. Tak často se tu mění počasí, jednou neskutečně fouká vítr, jednou je zas klid a slabý vítr mi jen jemně cuchá vlasy. Uvědomujeme si, jak skvělý nápad byl vypůjčit si auto. Protože nejen počasí, i krajina se co pár set metrů mění k nepoznání. Chvíli jedete vyschlou krajinou, chvíli zelenajícími se údolími, chvíli svítí slunce a chvíli se schovává do jemného oparu.