stylishwhiterabbit: FIRST DAY OF FUERTEVENTURA.

Fuerteventura. Když jsem s omluvou povídala, že nebudu týden k zastižení, že jedu na ono překrásně znějící místo, mnohé pohledy naznačovaly, že nemají tušení, kam že to jedu. "Kanáry", odpovídala jsem na vysvětlenou. A hned bylo jasno.

Fuerteventura. Ostrov v Atlantiku. Letíte sem z Německa přibližně čtyři hodiny, letíte nad zasněženými Alpami a zelenými políčky Maroka, až přeletíte kus Afriky a letíte nad Oceánem, dokud neuvidíte pevninu, už z okénka letadla značně vyprahlou a hornatou. Zdá se být nehostinná, samé vysoké sopečné hory, pouště, ale Fuerteventura je ostrov kaktusů a tlustic, rostou tu palmy a na troše zeleně, co vyroste po období dešťů (které trvá pouhých pět dní), se pasou divoké kozy.

Na Fuerte létají nízkonákladovky. My letěli s Transavia a let sem z Mnichova trvá něco málo přes čtyři hodiny. Fuerteventura je překrásná. Stojí za to ji projet autem, zastavovat na vyhlídkách a projet ji docela celou. To se mi na ní líbí - jde o poměrně malý ostrov, a tak ji dokážete za týden celou hezky projet.

Prvního dne jsme se z městečka Caleta de Fuste, kde jsme bydleli, vydali pouhých pár kilometrů daleko na místo, kde se přirozeným způsobem získává sůl z oceánu. Las Salinas. Starý způsob získávání soli využívá přílivu a důmyslného systému kanálů, které regulují přísun vody do políček, ve kterých poté krystalizuje sůl ve velkých plátech. Ty se pak rozlámají a sůl je hotová. Celý proces trvá přibližně dvacet dní. Takový způsob se využívá spíš už jen pro hladové oko turisty, nicméně jsou úhledná pravidelná políčka soli opravdu zajímavou atrakcí.

Pak jsme se autem vydali do Pozo Negro, na oblázkovou pláž (Playa Pozo Negro) a objevili místní restauraci, kde jsme ochutnali plody moře. Vážně, až budete někde u moře, ve Španělsku, ve Francii, objednejte si plody moře nebo místní rybí speciality. Chobotnici (pulpo a la gallega, pulpo a la plancha), mušle (mejillones), krevety (gambas al ajillo, což jsou krevety na česneku), ryby nebo rybí polévku (sopa de mariscos). Tak jako nemám ráda maso jako takové, plody moře zbožňuji. Nedala bych si je ale nikde v Česku, hezky si vždy počkám k moři do nějaké lokální rybí restaurace, kde jsou ty mořské potvory zaručeně čerstvé. Nabízejí je tu na každém rohu a nabídka je vždy hodně podobná.

Na ostrově je k vidění spousta starých větrných mlýnů. Spousta jich je rozpadlých, některé slouží jako muzea...

Po skvělém obědě a krátké zajížďce k větrným mlýnům jsme se vrátili do Calety. Na první den toho na nás bylo až až! A tak nám k večeru stačilo jen krátké objevování blízkého okolí, pobřeží plného dramatických útesů a dunícího přílivu.