LET'S WRITE ABOUT LOVE.

Před pár dny přišel domů a za zády svíral květiny. Já mu zas upekla jeho oblíbený jablečný koláč - ten, co sní vždy dřív, než si stačím vzít druhý kousek. On se mnou chodí do kaváren, i když strašně nerad kafe. A ještě mě na to kafe vždycky pozve. Co týden si napustíme vanu, pozhasínáme světla, zapálíme svíčky a sami se smějeme, že tentokrát jsme to s romantikou vážně přehnali... 

Co tím chci říct? Myslím že to, že jestli je Valentýn svátkem zamilovaných, tak my ho asi máme co pár dní... Obejde se bez plyšových medvědů, pugetů ruží, slavnostních večeří a romantických filmů. Za to ten svátek lásky slavíme každodenními maličkostmi, co to naše společné bytí dělají krásným. A abych ten opravdový Valentýn - ten, co se slaví každého roku čtrnáctého února -  pěkně odlišila od těch našich malých radostí všedních dní, píšu Lukášovi valentýnky. Vážně. V tomhle já totiž mileráda zůstávám staromódní holka. Třeba minulý rok jsem strávila několik hodin tím, že jsem tiskla z papíru srdíčka, abych mu je všechny nasypala do obálky a napsala mu, ať je zkusí spočítat. A letos, letos to za mne vyřešily holky z Kaš-mi-daš a já namísto hodin strávených tisknutím srdíček upeču další koláč... A prosím, #napisvalentynku i Ty. ♡ 

in collaboration with Kasmidas