Úmyslem bílého králíka bylo povědět vám o knižních novinkách, které stojí za to. Jenomže než všechny ty knižní novinky stačil přečíst - a věřte, že četl ráno v posteli, při každičké cestě tramvají i odpoledne v trávě v Grébovce - z novinek už nejsou novinky, a tak berme ty tři nové knížky jako takový tip, co si přečíst teď hned. Jsou totiž čtivé, dlouhé tak akorát a hravě vyplní chvíli čekání, volný večer nebo ospalé ráno. Nicméně, nic králíkovi nebrání v tom, aby vám o nich pověděl. Protože po přečtení může s klidem v duši a úsměvem na tváři říct, že stojí za to.
P.S.: Králík se strašně těšil, až se s vámi podělí o svou čtecí rozcvičku... taky nikdy nemůžete najít tu správnou polohu, ve které strávit alespoň deset stran?
P.P.S.: Fotila jsem ještě předtím, než jsem dostala polštář a podnožku k ušákovi.. ale ááách, už jste je viděli?
Fulghum je má dětská láska. Dostala jsem se k němu na základce, na nižším gymplu, kdy nám o něm češtinářka hodinu co hodinu vyprávěla, a já pak jeho knížku objevila v tátově knihovně. Chci vidět jako Fulghum. Mít oči otevřené a vidět ty maličkosti, které člověku unikají, ale je důvod se pro ně smát. Chci smýšlet jako Fulghum, umět povědět o těch maličkostech ostatním a taky si trochu vymýšlet - nejspíš také tak, jako on.
Určitě víte, že Fulghum je oblíbencem v Americe, ale hlavně - hlavně má rád české publikum. A my jeho, to je prostě fakt. O to víc potěší, že tahle knížka byla seskládána právě pro české čtenáře, ilustrace dělala česká ilustrátorka a povídky to jsou takové, které by možná nespatřily světlo světa, protože si je Fulghum schovával do šuplíku. Ale co bychom dělali bez jeho polemizování o důležitosti lžiček, se kterými už snídá den co den dlouhá léta, bez příběhu o dívce, která neuměla vykreslovat, bez důležitosti brouka? Víte co? Přečtěte si ji sami. Králík není ten, kdo vám píše recenze - od toho jsou tu jiní. A jestli vás nenalákal, pak až ji někdy budete držet v ruce, přečtěte si hned první povídku. Poprask v sýrové uličce. A bude jasno.
Kundera baví a vždycky bavit bude. A nejen mě, ale i spoustu dalších. Jen co se dostane řeč na knihy a já prohlásím, že mým nejmilovanějším je Kundera, otevírá se nové téma rozhovoru - zjišťuji totiž čím dál tím víc, kolik lidí s ním mělo tu čest a na prvních pár řádek si ho zamilovali. Mám přečtených pět jeho knih (Nesnesitelná lehkost bytí, Žert, Směšné lásky, Jakub a jeho pán a teď Život je jinde) a hned jak nebudu muset číst doporučenou četbu do prváku, pořídím si Nesmrtelnost a Valčík na rozloučenou. Z jedné strany si chcete knížky šetřit, počkat si na příběh.. A z té druhé zkrátka víte, že Kundera by měl být přečten hned teď a tady, protože stránky jeho knih ukrývají velká moudra. A nebo jen příběhy, ve kterých se sami vidíte, nebo jsou vám lecčím blízké.
Ale teď už k poslední vydané Kunderově knížce. Počkali jsme si na ni dobrou řádku let, vyšlo totiž už před desítkami let ve francouzském Gallimardu a ve Škvoreckých 68 Publishers. Dočteme se v ní o vývoji básníka Jaromila, od jeho prvních básní a kreseb, hlubokých myšlenek a pohledu na svět, přes první lásky, ať už dobré, či bez dlouhého trvání, o úzkém vztahu Jaromilovy maminky a Jaromila, až po jeho kariéru básníka socialismu. Postavy vám mohou být nesympatické, ale přesto se přistihnete, že s nimi mnohdy soucítíte. A to by nebyl Kundera, aby v pozadí románu nebyly popsané historické události - doznívající válka, nástup komunistické moci. A dvě postavy, matka a syn, a jeden román, který stojí za to číst.
Já nejsem běžec a ani láskou k běhu neoplývám. Bylo to něco jiného, co mě k Zátopkovi přivedlo - táta mi jednou vyprávěl, že můj dědeček s ním kdysi dělal rozhovor, a tak jsem se o něm chtěla dozvědět více z knihy, když nemohu z dědova vyprávění. Třeba takto k Zátopkovi přivedu já vás..
Příběh začíná v Kopřivnici, kde se Zátopek narodil a vyrůstal, pokračuje v Baťových závodech, kde pracoval, a kde se z dost možná líného nesportovce stal běžec hrdina. Setkáváme se s jeho láskou Danou, s jeho úspěchy. Jednu chybu komiks má - a to totiž to, že končí příliš brzy. Stačila jsem ho přelouskat za kratičkou chvíli a nedalo mi to, přečetla jsem ho znova. Po umělecké stránce je totiž skvostný - však Jaromír 99 je zárukou kvality. Vzpomeňte si jen na Aloise Nebela..
Přidávám do To-read teď hned :) Alespoň Roberta, když už miz ačíná ten semestr.
OdpovědětVymazathaha, koukám, že se u čtení "válíš" stejně jako já :D
OdpovědětVymazat