HAPPY ENDINGS.

Králík byl poslední dny jednou dole, jednou nahoře, tak jako na houpačce. Tu zařídil tohle, tu zas tamto, běžel sem a pak zase tam. V jednu chvíli byl nestíhajíc zavalený spoustou veledůležitých úkolů, za chvíli zas nejšťastnější pod sluncem. Poslední dny před velkým dnem se jeho výkonnost měřila hrnky silného černého čaje a nenaspanými hodinami. Králík se chtě nechtě až moc angažoval do organizování plesu, jako daň splácel probdělými nocmi, které dospával při poledních přestávkách ve školní lavici. Co hůř, splácel blogem zejícím den co den prázdnotou, až je králíkovi hanba. A pak po všech těch dnech ruchu a shonu ten velký den přišel, byl tu a byl krásný, tak krásný, že by si ho králík milerád zopakoval. Jednou, dvakrát, třikrát. Maturitní plesy jsou u nás totiž obzvláště krásné.
Vždy jsem si myslela, že na posledním ročníku je něco úžasného. Že budu velká a rozumná, že hravě zvládnu každou rovnici, sepsat knihu, zachránit svět, předávat moudra. A že maturitní ročník bude sice něčím co končí, ale stejně tak tím, co něco nového začíná. Kdo ví, kde budu příští rok a kde ten další. Při pomyšlení na to lehce zavrávorám - odmalička se mne ptali, čím chci být. Odpovídala jsem vždy neutrálně, pokud se "nevím" dá považovat za neutrální odpověď. "Však máš ještě čas", znělo na mou odpověď. Ale teď, teď stojím před oním rozhodnutím a je hloupé odpovídat neutrálně nebo tak, jak jsem si vysnila. Že bych chtěla cestovat a být šťastná, nebo snad návrhářkou či designérkou, že bych chtěla být redaktorkou v časopisu. Teď stojím před oním rozhodnutím, musím se chovat rozumně a vyřešit onu nelehkou rovnici. Najednou se mi maturitní ročník nezdá tak skvělý, jako se říká.

PS: Něco musí skončit, aby mohlo něco nového začít - tak jako je to s posledními měsíci ve škole, i my jsme se ze slunné Letné přestěhovali do jiné části Stověžaté. A tak doufám, že ne na dlouho.

náhrdelník - Viktoria Mayzel / Harddecore

boty - Adidas / Freshlabels

kabát, top, kalhoty - H&M