INTO THE WOODS.

Ve svých (stále ještě nedávných) blogerských začátcích jsem si užívala každou cestu do Stověžaté. Mizela jsem do měst a utíkala před vším, co nabízelo mé maličké maloměsto (rovná se všudypřítomné známé tváře a ticho a klid). Utíkala jsem za novým a neznámým, poznávala a inspirovala se, obdivovala anonymitu velkých měst. Neříkám, že tomu tak není dodnes. Jen jsem za těch pár měsíců zjistila, že Stověžatá nemá sto věží ani ve snu, a že je jen o něco málo větší, než mé maloměsto. Zejména tehdy, když chodíte na stejné akce se stejnými lidmi ve stejné dny a ve stejný čas. Nechci si na nic stěžovat. Vůbec ne. Města nadále miluji a nepřestanou mne udivovat. Nikdy nepřestanou být zdrojem inspirace. Jenže měsíc co měsíc trávím více a více dní ve Stověžaté, jen co si vyřídím schůzky v jednom dni, už mám naplánované další. Studovat mimo velkoměsto se stává trnem v patě více než nepříjemným. Obzvláště tehdy, když kvůli tomu pravidelně zvyšuji svou školní absenci.

Dříve mne útěky do měst uklidňovaly. Později jsem si musela najít jiný způsob odpočinku. Příroda. Určitě jste už postřehli naše cesty za zatopenými lomy. Mezi městem a lesy jsem vyznačila tlustou čáru. Jedno i druhé je něco docela odlišného a já ani bez jednoho nedokážu fungovat. Stále víc vnímám lesy jako jistý únik. Klid. Jsem stále city girl, jen někdy potřebuji úplně vypnout a místo schůzkování a cestování potřebuji úplně obyčejné věci. Tak jako je procházka v lese, teplý čaj v termosce, polaroidové fotky. A hlavní je ten, kdo se tam vydává se mnou. Zastavíme se, pod nohama listí a mech, pod ním skály. Ticho a klid a my dva. A nic víc.

batoh, pouzdro - Herschel Supply / Freshlabels.cz

kalhoty, svetr, šála, bižuterie - H&M

plátěnka - Containall

hodinky - Komono