VÍDEŇÁK

Mám ráda své jistoty. A když má můj život nějaký řád. Tak třeba ráno nevyjdu z domu bez šálku čaje nebo bez hodinek na ruce. Ve škole si zas velkou přestávku nedovedu představit bez kafe z automatu. Taky je jistota, že v pondělí máme doma lasagne a v úterý najdu v lednici sushi. Můj život by se neobešel bez takových malých jistot, na které se lze spolehnout i kdyby nevím co.

Zrovna tak ale zbožňuji nové a neobjevené, nerozvážná rozhodnutí a zběsilé plány měnící se ze dne na den. Myslím tak, že můj život potřebuje rovnováhu - od každého trochu, trochu řádu a trochu překvapení. A ze všech těch nerozvážných rozhodnutí miluju tu jednu slastnou větu.

Pojeďme někam.

Říkáme si ji často. Jen málokdy ale uskutečníme to, co ta věta ukrývá. Neustále jsme na cestách. Vidíme se jen o víkendech a těch málo přes 48 hodin je vždy tak málo na to abychom vůbec chodili spát, natož abychom ještě cestovali za hranice. Jenomže když mi ve středu - jen tři dny poté, co jsem se vrátila z Francie - pověděl, že jedeme ve čtvrtek do Vídně, nedalo se odmítnout. Takové cesty, rychlá rozhodnutí, to se nemůže odmítnout. To rozhodnutí mě stálo zmeškání čtvrtletní kompozice z matematiky ve škole, ale mnohem víc mi dalo. Tak jsme se vydali do Vídně.

Vídeň je překrásná. Budete ji milovat. Má něco do sebe. Rozlehlé parky, staré tramvaje, překrásné stavby, široké ulice. Noční procházky. Získá si vás, to mi věřte. Třeba už teď tady, na fotkách, na kterých vás Vídní králík provede. Vidíte jeho kabát? Říká mu cestovní. To proto, že na límci má odznáčky z různých zemí Evropy. Jednou tam bude mít všechny..