stylishwhiterabbit: SPOKOJENOST JEDNOHO KRÁLÍKA

Pololetí je úspěšně za námi. Králík z toho radostí zadupkal. Jenomže jeho nadšení opadlo hned poté, co se ještě před rozdáním vysvědčení jeho diář zaplnil zeleně podtrhanými poznámkami. A zelená znamená v králíkově diáři jediné - testy a zkoušení. Po pololetí je vše snad ještě uspěchanější než dřív. A tak králík sklopil uši a zahrabal se pod hromadu papíru popsaného poznámkami. To se nepovedlo. Žádný odpočinek, nic.

Jenomže králíka nic nerozhodí. Poslední dobou je totiž ten nejspokojenější spokojenec a nic ho od toho neodradí.

Zjišťuji, jak důležité je si uspořádat svůj čas. Můj den by potřeboval nejméně čtyřicet hodin, a tak i se snahou si vše zorganizovat před dvanáctou do postele nevlezu. Ale někde se začít musí, a tak jsem začala s využitím svého volného času naplno. Žádná prokrastinace, tímto se s ní musím rozloučit (a hned se nad svým odhodláním trochu pousmívám, jsem na sebe zvědavá, jak dlouho mi to vydrží..) Nemohu svůj den natáhnout na těch svých vytoužených čtyřicet hodin, ale mohu se svým časem alespoň něco málo udělat. Říká se, že spojit vše dohromady - kariéru, společenský život a dostatek spánku - je nemožné. Že zkrátka nemůže vycházet vše najednou. Že ve všem nemůžeme být úžasní. Někdo to dokonce pojmenoval tady a opravdu to tak funguje. Teď prožívám fázi silného nedostatku spánku. V týdnu spím sotva pár hodin s myšlenkou na to, jak se s nejmilejším budeme v sobotní ráno hádat o to, kdo první vyleze z postele a začne tím náš den. To pak spaní doháním. A můj společenský život jako takový je sladší než pusinkový dort s malinami. Mám pár přátel které vídám denně téměř od školky a spřízněnou duši na telefonu (tímto zdravím milovanou Ester!) - co víc si přát? Právě proto úsměv z mých rtů nemizí ani ve dnech, kdy je na mne všeho příliš. A ty fotky jsou tomu důkazem.