POD HRADEM

Slunečné dny, kdy se snažím co nejvíce nastavit tvář slunci. Mám pocit, že miluju všechno a všechny.  Že se všechno zelená a kvete, že jaro je už zakrátko tady. V takových dnech se usmívám na nevrlé důchodce v ranní tramvaji, z jedné strany proto, abych je k úsměvu donutila taky, z druhé strany chci naštvat ty, kteří se usmát nechtějí. V takových dnech je má dobrá nálada neoblomná, nezničitelná, vytrvá déle než to hezké počasí. 

Pokud mě nenaštve slečna za přepážkou pro platbu mhd. Nebo otravný bezdomovec. Nebo to, že je příliš velká zima. To pak ta dobrá nálada mizí vskutku rychle. K čertu s protivnými prodavačkami a vlezlými bezdomovci. Já chci jenom jaro. Nosit dva svetry pod kabátem je pěkně nepříjemná věc. Cítím se jak sněhulák. Obalená. Na slunci je v tom horko, ve stínu zima. Fňň. Alespoň pod Hradem svítilo slunce a já neumrznula.

Už jste viděli mojí kouli? Dlouho jsem ji měla zahrabanou ve šperkovnici. Zdobnost králíka je přímo úměrná jeho náladě, proto jsem se s tou koulí tak rozšoupla.. Však už jsem říkala, že nejsem moc na bižutérky a šperky, že mi stačí hodinky a řetízek. Ale proč pro jednou neudělat změnu? A vlastně, vždyť bych to mohla nazvat jako originální. Kdo přece nosí kouli na ruce? Já vím jenom o jednom. Bílej králík. A tak trochu stylovej.

šedý svetr, bílý svetr, prsten - H&M

kalhoty, boty - Mango

kabát - Orsay